Sluneční soustava

13. ledna 2011 v 22:06 | Wera |  Do školy

Slunce

-         ústřední, největší a nejhmotnějším těleso SS (průměr 1 392 000 km, 109 průměrů Země, 99,8 % celkové hmotnosti SS); z plazmy H2 a He2
-         teplota v nitru: 15 mil. °C, na povrchu 6 000 °C ® žlutá barva
-         koncentrická stavba:
  • jádro (probíhají termonukleární reakce)
  • zářivá a konvektivní zóna (přenos světla a tepla k povrchu zářením, resp. prouděním (konvekcí)
  • fotosféra (vlastní zářící povrch Slunce; každý cm2 vyzáří tolik světla jako 6 000 W žárovka)
  • chromosféra (cca sluneční atmosféra; velmi řídká, viditelná jen při úplném zatmění Slunce)
  • koróna (oblast zředěného plynu, pozorovatelná jen při úplném zatmění; zdroj slunečního větru - proud elektronů, protonů, jader He aj. částic směřující od Slunce)
-         na povrchu pozorovatelné sluneční skvrny (chladnější místa ve fotosféře, 11letý cyklus sluneční aktivity (maximum 2011, 2022…), granulace (zrnění), protuberance (výtrysky plazmatu)…

Merkur
-         nejmenší planeta, velmi výstřední dráha
-         povrch - velmi se podobá Měsíci (regolit (prach), mnoho kráterů, dříve vulkanická činnost ® lávové plošiny, impaktní (dopadové) pánve); možná přítomnost vodního ledu poblíž severního pólu
-         pozorovatelný i pouhým okem cca 1 hodinu před a východem a po západu Slunce

Venuše

-         jen o málo menší než Země
-         povrch - pod vrstvou neprůhledné oblačnosti - pustý kamenitý povrch s četnými krátery, pohořími (až 12 km vysoké hory Maxwell Montes), zlomy, vulkány (až 8 km, nečinnými); až 80% povrchu je pokryto lávovými proudy
- podrobný průzkum povrchu až v 90.letech 20. stol. sonda Magellan vybavená radarem
-         hustá atmosféra (97 % CO2, kys. sírová, vodní pára…) zadržuje tepelné záření ® způsobuje velmi silný skleníkový efekt (teplota na povrchu vyšší než na Merkuru - 500°C)
-         retrográdní (zpětná) rotace (spolu s Uranem) - rotuje kolem osy opačným směrem než ostatní planety; příčinou asi náraz velkého asteroidu v raných fázích vývoje
-         den (243 pozemských dní) je delší než rok (225 pozemských dní)
-         nejjasnější těleso na obloze po Slunci a Měsíci, viditelná před východem (Jitřenka) či po západu (Večernice) Slunce

Mars

-         cca poloviční velikost oproti Zemi
-         povrch - typicky červená barva (oxidy Fe, Al; "Rudá planeta"), pokryt kamennou pouští s regolitem; dalekohledem viditelné tmavé či světlé povrchové (albedové) útvary
-         plošiny s krátery, zlomy (Valles Marineris - systém zlomů hlubokých až 7 km, dlouhý 4 000 km) , pohořími, nečinnými vulkány (největší ve SS - Olympus Mons -
23 km výška, 500 km základna)
-         vyschlá koryta vodních toků (prokázána dřívější přítomnost tekuté vody)
-         sklon rotační osy k rovině oběžné dráhy 25° ® střídání ročních období jako na Zemi
-         polární čepičky - okolo pólů; tvořeny ledem z vody a CO2
-         průzkum: sondy Viking (70.léta 20. stol.), Mars Pathfinder (1997), Mars Global Surveyor (1997), Mars Express s vozítky Spirit a Opportunity (2004)
-         nelze zcela vyloučit přítomnost mikrobiálního života (v ovzduší metan)
-         měsíce Phobos a Deimos (malé, velmi nepravidelný tvar, patrně zachycené planetky)

Vnější (plynné, obří, typu Jupitera) planety


Jupiter

-         největší a nejhmotnější planeta (průměr více než 100krát větší než průměr Země; hmotnost 2krát větší než ostatní planety dohromady); díky své hmotnosti vytváří (uvolňuje) 2krát více energie než dostává od Slunce
-         povrch - viditelná velmi hustá atmosféra z H2 a He2 s charakteristickými světlými a tmavými zvlněnými pásy (díky rychlé rotaci kolem osy); víry, turbulence (GRS - Great Red Spot, Velká rudá skvrna - obří atmosférický vír na j. polokouli); v nitru kamenné jádro cca o velikosti Země
-         nejvíce měsíců ve SS, nejznámější tzv. galileovské měsíce (poprvé pozoroval G. Galilei): Io, Europa, Ganymedes, Callisto
·        Io - geologicky nejaktivnější těleso SS, povrch je neustále přetvářen vulkanickou činností (příčina: gravitační působení Jupitera (slapové síly) - vytváří "přílivovou vlnu" vysokou až 100 m), teplota povrchu až 300°C
·        Europa - hladký povrch tvořený vodním ledem, narušený krami a trhlinami; pod ním pravděpodobně oceán s možnou existencí mikrobiálního života
·        Ganymedes - největší měsíc SS (větší než Merkur)
                    
-         sondy Voyager (70.-80. léta 20. stol.), Cassini (2004)

Saturn

-         2. největší planeta SS
-         hustá atmosféra s oblačnými pásy, kamenné jádro cca o vel. Země
-         nápadný prstenec - z mnoha dílčích prstenců; z kamenných a ledových částic o průměru cm; velmi tenké (tloušťka jen 1,5 km)
-         díky rychlé rotaci největší zploštění ze všech planet, silné větry v atmosféře; nejmenší průměrná hustota (menší než voda)
-         mnoho měsíců - největší Titan - 2. největší měsíc SS, jediný měsíc s vlastní hustou atmosférou (hl. N2, dále CH4…), Enceladus - pokryt vodním ledem, pravděpodobná existence oceánu
-         sonda Cassini s pouzdrem Huygens (2005; průzkum Titanu)
-         nejvzdálenější planeta SS viditelná pouhým okem

Uran

-         cca 4krát větší průměr než Země, o něco větší než Neptun
-         objeven r. 1781 W. Herschelem
-         modrozelená barva
-         retrográdní rotace, rotační osa leží téměř v rovině oběžné dráhy kolem Slunce

Neptun

-         podobný Uranu, modrá barva
-         poloha vypočítána na základě nepravidelností pohybu Uranu (objeven r. 1846)
-         nejrychlejší větry v SS (až 2 000 km/h)
-         měsíc Triton - pokryt ledem, pravděpodobná přítomnost tekuté vody; geologicky dosud aktivní (gejzíry…)

Další tělesa SS


Hlavní pás planetek (asteroidů)
-         obíhají po málo výstředních drahách mezi Marsem a Jupiterem cca v rovině ekliptiky
-         patrně zbytky (planetesimály) původního materiálu, z něhož vznikaly planety
-         planetky (asteroidy) - skalnatá a ledová tělesa nepravidelného tvaru
-         největší a 1. objevená (1801) - Ceres (průměr 1 km)
-         existuje riziko srážky se zemí (před 65 mil. let - vyhynutí dinosaurů) ® dráhy větších těles sledovány (očíslováno cca 100 000 planetek)

Kuiperův pás

-         za drahou Neptuna; tvořen drobnými tělesy (planetky, krátkoperiodická kometární jádra) - zbytky pův. materiálu, z něhož vznikaly planety -
např. transneptunická tělesa (plutinos, tj. tělesa typu Pluta) - největší Pluto (menší než Měsíc) - dvojitá planetka s Charonem
-         tvořeny horninami, ledem (i vodním)
-         rozdíly mezi planetkami a kometami (resp. kometárními jádry) se stírají (vzdálené planetky se při přiblížení se ke Slunci mohou stát kometami)

Oortův oblak

-         velmi rozsáhlá oblast na periferii SS, zásobárna dlouhoperiodických kometárních jader

komety
-         z kometárního jádra, komy, ohonu
-         hl. části komet - kometární jádra - drobná tělesa (průměr několik km) na periferii SS (Kuiperův pás, Oortův oblak) obíhající kolem Slunce po velmi protáhlých výstředních drahách; z hornin, ledu (i vodního)
-         s přibližováním k Slunci se jádro ohřívá, led se odpařuje; vodní pára a uvolněné plyny a prach vytvoří kolem jádra zářící oblak (koma) ® na obloze se objeví kometa
-         tlakem slunečního větru jsou plynné a prachové částice odkláněny směrem od Slunce ® vytváří kometární ohon (ocas) (největší v těsné blízkosti Slunce) - díky tlaku slun. větru směřuje vždy od Slunce
-         s každým dalším přiblížení ke Slunci se kometární jádra více a více odpařují a zmenšují; až se rozpadnou; z odloučených kusů vznikají meteoroidy obíhající dále po oběžné dráze původní komety; tyto meteoroidy tvoří meteorické roje pozorovatelné vždy, když Země protíná oběžnou dráhu býv. komety
-         Halleyova kometa - periodicita 76 let, naposledy 1986, dále 2061

meteoroidy
-         drobná tělesa (cm - m) obíhající kolem Slunce buď nahodile (jednotlivě) nebo v celých rojích (meteorické roje)
-         pokud se dostanou do zemské atmosféry, třením zazáří a zpravidla shoří - pozorujeme optický úkaz meteor
-         meteorické roje (viz komety) - meteory zdánlivě vylétávají z jednoho místa na obloze zvaného radiant; podle jeho polohy v souhvězdí je meteorický roj pojmenován (např. perseidy zdánlivě vylétávají konce srpna ze souhvězdí Persea)
-         velké množství meteorů = meteoritický déšť
-         jasný meteor = bolid
-         pokud meteoroid neshoří celý a jeho zbytek dopadne na zem, označuje se jako meteorit (tektit); následkem pádu meteoritů na zemský povrch vznikají meteoritické (impaktní, tj. dopadové) krátery (nejznámější v Arizoně)
tektity mohou být kamenné nebo železné; příkladem jsou vltavíny (horninová tavenina, která utuhla a následně dopadla na území j. Čech po dopadu velkého meteoritu v Bavorsku v třetihorách) 
Přidat komentář
 

Útvary českého jazyka

13. ledna 2011 v 22:03 | Wera |  Do školy

Útvary českého jazyka


1. spisovné útvary → spisovný jazyk - celonárodně závazný útvar národního jazyka, který se

používá na oficiální úrovni
→ hovorová čeština - mluvená podoba spisovné češtiny

2. nespisovné útvary → z hlediska zeměpisného - nářečí česká, středomoravská,

východomoravská, slezská
- nad nimi je obecná čeština = interdialekt -

nadnářeční útvar, nespisovný jazyk, který vznikl stíráním rozdílu mezi jednotlivými nářečími. Zachovává jen jejich základní rysy společné pro větší území. Vznikla na základě středočeského nářečí, je rozšířená na většině našeho území. Proniká do literatury, filmu, médií, vyvíjí tlak na spisovný jazyk.
→ z hlediska sociálního - profesní mluva (lékaři, myslivci, železničáři)
- slang (lidé se stejnými zájmy, studenti)
- argot (mluva lidí na okraji společnosti, zloději)
Přidat komentář

ROMEO & JULIE

13. ledna 2011 v 22:02 | Wera |  Do školy

Romeo a Julie

Romeo a Julie patří mezi nejslavnější díla Williama Shakespeara a možná i nejzdařilejší. Tuto divadelní hru napsal v roce 1595. Už samotné jméno tohoto dramatu vyvolává u většiny lidí myšlenku tragického příběhu lásky
. Na severu Itáli
ve městě Verona žily dva znepřátelené rody - rod Kapuletů a rod Monteků. Romeo pocházel z rodu Monteků. Jednou se dostane se svými přáteli na ples Kapuletů, kde se zamiluje do Julie (Kapuletova dcera). Julie mu jeho lásku opětuje a oba přemluví kněze Vavřince, aby je tajně oddal. Na druhý den dojde k pouliční bitce, při které Tybalt zabije Romeova přítele Mercuria. Při dalším jejich setkání vyprovokuje Tybalt Romea k boji. Romeo ho však zabíjí a je tudíž vyhoštěn z Verony. Mezitím rodiče Julie chtějí, aby se provdala za mladého šlechtice Parise. Julie ho nechce, protože chce zůstat věrná Romeovi. Jde proto pro pomoc
za knězem Vavřincem. Ten ji dává tekutinu, po jejímž vypití bude
vypadat dva dny jako mrtvá. V den svatby
s Parisem vypije Julie tekutinu, a protože opravdu vypadá jako mrtvá, je pohřbena v hrobce Kapuletů. Vavřinec na nic nečeká a posílá ihned
zprávu Romeovi. Posel však není vypuštěn z města. Než Vavřinec stačí sehnat nového posla, dorazí k Romeovi sluha Baltazar, který neví nic o tajném plánu
a řekne Romeovi, že Julie je mrtvá. Romeo okamžitě jede k hrobce Kapuletů, kde se setká s Parisem, kterého tam po hádce zabíjí. Když Romeo spatří v hrobce mrtvou Julii, touží zemřít po jejím boku. Tak vypije velmi silný jed a umírá. V té chvíli se probouzí Julie a jak
spatří mrtvého Romea, probodne se dýkou. Když k hrobce přiběhnou Montek a Kapulet, začne jim Vavřinec vysvětlovat, že to není vina ani jednoho rodu. Proto si také představitelé obou rodů nad mrtvými podají ruce, což znamenalo jen jediné: mír mezi oběma rody.

Přidat komentář

HAMLET

13. ledna 2011 v 21:59 | Wera |  Do školy
HAMLET
Děj této tragédie zasadil William Shakespeare do dánského království. Příběh začíná rozhovory stráží na baště královského sídla. Strážné děsí přízrak, který se již několikrát objevil v nočních hodinách, ale odmítl s nimi komunikovat. O duchovi řeknou Horaciovi a ten se rozhodne zasvětit do záhady Hamleta. Duch totiž vypadá stejně jako zesnulý král Hamlet, Hamletův otec. Zpráva ho samozřejmě rozruší, a druhé noci už sedí na baště. Duch se opět zjeví a svěří mu tajemství: je skutečně duchem bývalého krále a zjevuje se, protože chce, aby Hamlet pomstil jeho smrt. Vysvětluje svému synu, že nezemřel pokojnou smrtí - byl zavražděn ve spánku
. Jeho bratr mu nalil do ucha jed a nyní je králem. Na Hamletovi teď spočívá těžké břímě - má uposlechnout ducha a strýce zabít, nebo ne? Násilí se mu příčí, ale vražda se musí pomstít! Chce si však duchova slova ověřit. Báječná příležitost se mu naskytne, když na hrad
 přijedou herci. Hamlet sepíše hru, kterou jimi nechá zahrát před dvorem a sleduje strýcovy reakce. Ten se sám usvědčí - hra ho velmi pobouří a Hamleta nazve bláznem. Začne takový tajný boj mezi Hamletem a současným králem. Malou epizodu v něm hraje i Polonius, který tvrdí, že Hamlet se pomátl láskou k jeho dceři, sličné Ofelii. Hamlet ale lásku
 svým chováním k dotyčné jednoznačně popře. Strýc se rozhodne, že Hamlet je pro něj příliš nebezpečný. Pošle ho tedy do Anglie s tajným příkazem, aby ho tam popravili. Hamlet ale zradu odhalí a sepíše nový list, ve kterém posílá na smrt dva dvořany, kteří se k němu neustále lísali a přitom se snažili pomoci strýci. Vrací se tedy do Dánska. Tam nalézá mrtvou Ofelii. Utopila se, protože nemohla unést smutek nad smrtí svého otce. Toho zabil nešťastnou náhodou Hamlet ještě před svým odjezdem do Anglie. (Polonius špehoval v královnině pokoji, Hamlet ho zaslechl a naprázdno píchl do pohovky a zasáhl ho.) Poloniovu smrt touží pomstít Laertes. Král neváhá a navrhuje mu šermířský souboj s Hamletem, ve kterém podá Hamletovi tupý meč a Laertovi meč ostrý s nabroušeným ostřím, pro jistotu pokapaný jedem. Vraždu ještě pojistí otráveným pohárem vína, který je rozhodnut Hamletovi podat. Laert se s Hamletem setkává ještě před soubojem, a to na pohřbu Ofelie. Tam se poperou na místě naprosto nečekaném - v hrobě samotné Ofelie. Leart už se nemůže dočkat pomsty. Všechno ale dopadne jinak - Hamlet se sice utká s Laertem, ale jedovatým mečem není zraněn "jen" Hamlet, ale i Laert, otrávenou číši nevypije Hamlet, ale jeho matka, a Hamlet nakonec krále propíchne mečem. Jediný živý je tedy Horacio, kterého k životu přemluví Hamlet, neboť chce, aby byl jeho příběh pravdivě vyložen. Zanedlouho po tragickém skonu všech hlavních postav přijíždí do království Fortinbras, králevic norský, který podle historických práv přebírá moc v zemi.
CHARAKTERISTIKY JEDNOTLIVÝCH POSTAV:
HAMLET - Po smrti svého otce předstírá šílenství, ale ve skutečnosti je velmi moudrý, vypočitavý a prozíravý. Jak
naznačuje i název knihy, je hlavní postavou tohoto díla. Objevuje se zde nepřeberné množství jeho monologů, které skrývají velké myšlenky. Svého otce velmi liloval a jeho smrt mu hodně ublížila. Stejně silným citem, byť opačného směru, oplýval vůči svému strýci. Je mi trochu nejasné, proč zapíral svoji lásku k Ofelii, protože jsem názoru, že byla jeho velkou modlou. Pro postavu
 Hamleta je asi nejtypičtější dilema "Žít, nebo nežít - to je, oč tu běží: zda je to ducha důstojnější snášet střely a šípy rozeklané sudby, či proti moři běd se chopit zbraně a skoncovat se vzpourou..." (str. 70)
KRÁL - Jednoznačně záporná postava bratrovraha, je líčena nejenom jako člověk zavrženíhodný kvůli své psychice, ale i jako nehezký muž a "krvesmilný zrádce". Hamlet ho proklíná nejen za vraždu, ale i za to, že mu svedl matku.
KRÁLOVNA - Vdova po zavražděném králi si vezme svého bývalého švagra už dva měsíce po smrti svého chotě, což Hamlet velmi odsuzuje. Také jí vyčítá, že se znovu provdala jen pro vlastní
 užitek, neboť strýc se s jeho otcem nedá srovnávat. Zůstává ale pravdou
, že svého syna velmi miluje a nezradí ho, když ji požádá o mlčení.
POLONIUS - Typický pochlebníček u dvora, který na svoje přetváření a odposlouchávání cizích rozhovorů doplatil.
HORACIO - Jediný opravdový přítel Hamleta.
Počet komentářů: 1

Maryša

13. ledna 2011 v 21:57 | Wera |  Do školy

Název díla: MARYŠA

Autor: bratři Alois a Vilém Mrštíkovi

Hlavní postavy: Maryša (hrdé a cílevědomé děvče), Vávra (chamtivý a krutý vdovec)
Vedlejší postavy: Francek, Lízal, jeho žena, Horačka
Poznámka: Použito hanácké nářečí, popisován život na vsi z 19. století

Lízal je nejbohatší muž ve vesnici. Má velmi hezkou dceru Maryšu, o kterou se uchází Francek. To je chudý vesnický chasník, jehož matka - Horačka - se živí prací u sedláků. Francek má Maryšu velmi rád a také ona je do dvacetiletého rekruta zamilovaná. Ale její otec se proti sňatku své dcery postaví a donutí ji, aby si vzala starého, bohatého, zlého a krutého Vávru, vdovce se třemi dětmi.
Pro Lízala je tento sňatek obchodní záležitostí. Doufá, že na něm vydělá. Úplně zapomíná, že sám rozhoduje o životě a štěstí své jediné dcery. Maryša je velice nešťastná. Ví, že manželství, do něhož ji rodiče neustále nutí proti její vůli, bude pro ni životním
zklamáním a neštěstím. Prosí otce i matku, aby ji do sňatku nenutili, ale marně. Lízal sice již kolísá, když si uvědomuje, že Maryša nebude mít šťastný život, a proto se pevně rozhoduje, že všechny peníze dostane Maryša a ne Vávra. V této době Francek odchází na vojnu. Loučí se s Maryšou přes protest Lízala i jeho manželky. Slibuje, že na ni nikdy nezapomene.
Po 2 letech se Francek vrací domů. Ale Maryša je již Vávrova. Setkává se s ní v hostinci. Ani ji nemůže poznat. Maryša je bledá, hubená a smutná. Dá se s ní do řeči a jde ji doprovodit. Tím chce ukázat celé vesnici, ale hlavně Vávrovi, že se Maryši nevzdá, a že na ni nezapomněl. Teprve nyní si Lízal uvědomuje, že udělal velkou chybu - Maryša je nešťastná a Vávra na něm soudně vymáhá věno.
Francek za Maryšou stále chodí. Nabízí jí, aby s ním odjela do Brna a přemlouvá ji, že má práci pro ni i pro sebe. Maryša mu však odpovídá: "Nemůžu. Nemůžu s tebou jít. Jdi si sám. Nešťastná jsem, ale špatná nebudu."
Vávra se dovídá, že Francek byl ve mlýně. Vezme si pistoli a chce ho zastřelit. Maryša se bojí o život milého. Ale Vávra byl podnapilý a Francek stačil utéct.
Další den se Maryša rozhoduje k strašnému činu. Chce otrávit nenáviděného a zlého Vávru, jenž utýral k smrti svou první ženu a chce utýrat i ji. Vávru, který bije čeledíny a je zlý a neúprosný. Nasype mu do kávy jed. Vávra umírá. Na otázku jedné ženy ze skupiny mužů, kteří nesou Vávrovo tělo do kuchyně, Maryša přiznává, že svého muže skutečně otrávila.


Komentovaný úryvek z knihy:
Vávra: Zastřelím já ti, jak je Bůh všemohócí nade mnó, zastřelím ti!
Maryša: Ne - nezastřelíš, Vávro! Nezastřelíš, povídám. Jak je zas Bůh všemohócí nade mnó, Vávro. Na to su tu ešče já!

- Z tohoto úryvku jasně vyplývá charakter hlavních postav. Maryša se jeví jako rozhodná a hrdá žena, zatímco Vávra je výbušný a krutý člověk.



Hodnocení: Kniha je velice dobře napsaná, děj je poutavý, postavy reálné, závěr absolutně famózní.
Přidat komentář

DEKAMERON

13. ledna 2011 v 21:56 | Wera |  Do školy

Název díla: DEKAMERON

Autor: Giovanni Boccaccio

Hlavní postavy: Sedm žen (Pampinea, Fiammetta, Filomena, Emilia, Lauretta, Neifile, Elisa ) a tři muži (Pamfilo, Filostrato, Dioneno)

Vedlejší postavy: Postavy z jejich příběhů, služebnictvo


Dekameron je sbírka sta novel. Roku 1338 propukl v italském městě
 Florencii mor. Šířil se z východu a donesl se až sem - na západ. Na jaře téhož roku se začal mor projevovat. Na rozdíl od východu, kde se projevoval krvácením z nosu, zde - na západě - lidem začali naskakovat jakési otoky. Tyto boule byly známkou brzkého konce. Ukázalo se, že proti nemoci není žádné obrany. Lidé zahynuli většinou třetí den a bez horečky, co byly zjištěny příznaky.
Mor se přenášel velmi rychle. Hovorem, stykem s nemocnými i dotykem šatstva.
Někteří lidé, aby se této strašlivé nemoci vyhnuli, se začali zavírat do domů. Zabránili tak setkání s nemocnými. Jiní putovali ve dne i v noci z hospody do hospody a užívali si. Mnozí chodili na procházky, vzduch ale velmi ztěžkl puchem mrtvol, a tak měli každou chvíli u nosu nějakou bylinku či koření. Další skupinou lidí by ti, kteří opouštěli své domy i své rodiny. Nebožtíky do kostela nosili tzv. hrobaři. Ve Florencii zahynulo od března do června přes 100.000 lidí.

Jednoho úterního jitra se v kostele Santa Maria Novella sešlo sedm paní. Přišly na bohoslužby v tmavých šatech. Poutalo je k sobě přátelství, sousedství či příbuzenství. Všechny byly mladší 28ti let a starší 18ti let. Každá z nich byla moudrá, z urozené krve a krásná s vybranými mravy a počestností.
Žádné paní nedal Boccaccio jméno právé, ale podle jejich vlastností. Jmenovali se Pampinea, Fiammetta, Filomena, Emilia, Lauretta, Neifile, Elisa. Sešly se zde kupodivu náhodou.
Pampinea navrhla ostatním, že by mohly opustit toto město plné smrti a utrpení, odejít na venkov a tam se spolu oddávat radostem. Ostatní paní souhlasily a začaly mezi sebou diskutovat a podrobnostech, jak to vše provést.
Filomena, která byla nejrozvážnější, pravila, že by se neměli ukvapovat, bála se, aby se tato jejich společnost nerozpadla dříve a s menší ctí, než by se slušelo.
Elisa si byla vědoma toho, že jedině muži jsou schopni toho, aby nějaké jejich dílo dospělo k dobrému konci, ale o žádných nevěděla, kteří by byli ochotni odejít spolu s nimi. Zatímco takto rozmlouvaly, vešli do kostela 3 muži, z nichž nejmladšímu nebylo méně jak 25.
Jeden z nich se jmenoval Pamfilo, druhý Filostrato a poslední Dioneno. Hledali
zde své paní. Všechny tři byly mezi nimi. Pampinea navrhla, že by mohli tito mladíci jít s nimi. Neifile se to moc nezamlouvalo, protože věděla, že jeden z nich ji miluje. Nakonec však Pampinea povstala a šla je poprosit o doprovod. Souhlasili. Příštího dne ráno se paní se svými služkami a mladící se svými třemi sluhy opustili město a vydali se na cestu.
Vybrané místo, kam mířili, bylo nedaleko na malém kopečku. Na vrcholku kopce stál palác s velikým nádvořím. Když dorazili dovnitř, zjistili, že je zde všechno nádherně uklizené. Pampinea, která chtěla, aby zde byl nějaký řád, navrhla, že by vždy měl jeden člověk vládnout a ostatní by ho měli poslouchat. Staral by se o jejich veselí. Vladař pak sám určí následovníka na další den.
Jako prvního vladaře si zvolili Pampineu. Symbolem vladaření byl vavřínový věnec, který uvila Filomena.
Pampinea rozdělila všem sluhům a služkám úkoly. Nařídila, aby se každý, kdo večer odejde, navrátil do deváté hodiny.
Po obědě se chopili hudebních nástrojů. Zpívali a tancovali. Když se královně zdálo, že je čas k odpolednímu spánku, všechny propustila.
Krátce po třetí hodině všechny nechala vzbudit a odešli společně do zahrady. Královna navrhla, že by si mohli vyprávět příběhy, jestli s tím tedy všichni budou souhlasit. Tento první den měl každý možnost vyprávět o čemkoliv.

Nebyl určen žádný námět, a tak prvním vypravováním pověřila Pamfila. Když své příběhy dovyprávěla celá společnost, chýlilo se už k večeru. Večer se celá společnost bavilo různě, ale vždy byl někdo pověřen, aby zazpíval nějakou píseň. To se stalo pravidlem, stejně jako odpolední spánek. Pampinea předala vavřínový věnec a s ním i vládnutí Filoměně. Ta narozdíl od Pampinei ještě ten večer, co byla "korunována", řekla všem téma, na které zítra budou všichni vyprávět.
O lidech, které sice postihly různé nehody, ale nakonec to s nimi nad veškeré očekávání dobře dopadlo. Dalším vladařem se stala ve čtvrtek večer Neifile. Navrhla, že by se v pátek mohli věnovat modlitbám a v sobotu, aby učinili to, co je zvykem paní - mýt si hlavu a odstranit z ní všechen prach a nečistotu, která se tam usadila po celotýdenní práci. Dále chtěla opustit toto místo, něž je zde zastihnou cizí lidé.
Tématem pro nedělní vyprávění se stalo Vyprávění o lidech, kteří svou obratností dosáhli něčeho, po čem velice bažili, anebo nabyli toho, oč předtím přišli.
Nedělního rána se vydali na cestu. Na západ k dalšímu paláci. Ten to palác pro všechny představoval ráj na zemi. Nic hezčího nikdy předtím neviděli.

Neifile předá vladaření Filostratovi. Námětem je Vypravování o lidech, jejichž láska vzala neštastný konec. Všichni byli zarmouceni z příběhů, které slyšeli.
Filostratos se omluvil všem za to, že museli vyprávět nešťastné příběhy milenců a předal vladnutí Fiammettě. Navrhla námět, který byl pravým opakem toho dnešního, pátý den se budou vyprávět příběhy o Milencích, jejichž láska se po různých strastech či neblahých příhodách dočkala šťastného konce.
Další vládkyní se stala Elisa. Pro šestý den zvolila toto téma: Vyprávění o těch, na něž byl zaměřen nějaký vtip, oni však jej odrazili buď pohotovou odpovědí, nebo se předvídavě vyhnuli ztrátě či nebezpečí či hanbě.
Pro sedmý den se stal králem Dioneo a námětem bylo Vyprávění o taškařicích, jimiž, dílem z lásky, dílem pro svou záchranu, obalamutili ženy své manžely, ať už to ti chudáci zpozorovali, nebo nezpozorovali. Protože vyprávění příběhů bylo za Elisiny vlády krátké, vydali se paní do Panenského údolí. Bylo zde krásně.
Vinice plné oliv, mandlovníku, třešní, fíků a nejrůznějších ovocných stromů. Potůček, který zde vytvořil jezírko. Po večeři se sem vydali také mladíci. Stejně jako paní se zde vykoupali. Král nakázal sluhům, aby zítra připravili oběd v Panenském údolí a také zde nachystali lůžka, pro odpolední odpočinek. Když si dovyprávěli příběhy, předal Dioneo vládnutí Laurettě. Tématem se stalo Vyprávění o šprýmech, které denně tropí žena muži, či muž ženě, anebo muži jeden druhému. Pro další den se stala královnou paní Emilia.
Navrhla, aby se dalšího dne nevypravovalo na určité téma, proto každý vyprávěl Co chce a co se mu líbí, podobně, jak tomu bylo první den.
Desátým a již posledním vladařem se stal Pamfilo. Zítřejšího rána, co odešli z Florencie, už tomu bylo 14 dní. Král si ponechal se svolením ostatních do zítřejšího odchodu korunu. Byl to poslední večer, co se sešla celá tato společnost u večeře, zpěvu a tance.
Když opustili toto krásné místo, vyrazili do kostela Santa Maria Novella, kde se setkali. Mladící se s paními rozloučili a každý z nich si šel po své zábavě. Paní se pak vrátili do svých domovů a tím to vše skončilo.

Komentovaný úryvek z knihy: Den první- příběh první (závěr):
Tak tedy žil a zemřel ser Ciappelletto z Prata, jenž se stal svatým tak, jak jste právě slyšeli. Nechci tvrdit, že není možné, aby došel u Boha blaženosti, neboť i když žil zločinným a špatným životem, mohl v poslední chvíli projevit takovou lítost, že se nad ním možná Bůh smiloval a přijal ho do svého království.
Protože nám to však není známo, vyvozuji závěry z toho, co se mi zdá správné, a pravím, že ser Ciappelletto bude asi spíše zatracen a v rukou ďábla než v ráji. A jestliže je to tak, můžeme na tom vidět převelikou boží laskavost vůči nám, neboť Bůh se neohlíží na naše chyby, ale na to, jak je ryzí naše víra: a i když si zvolíme za svého přímluvčího jeho nepřítele, jejž jsme měli za jeho přítele, vyslyší nás zrovna tak, jako bychom se byli utekli k opravdovému světci, prostředníku jeho milosti.
Velebme proto jeho jméno, jímž jsme začali, abychom skrze jeho milost přečkali živi a zdrávi nynější protivenství. Mějme všichni v této společnosti jeho jméno v úctě a poroučejme se mu vždy v naprosté jistotě, že nás vyslyší.
Po těchto slovech se Pamfilo odmlčel.

- V úryvku se vyskytuje starý jazyk, který nás dokáže vtáhnou do doby 14. století, kdy všichni lidé hluboce věřili v Boha. To se také odrazilo na stylu celé knihy.

Hodnocení: Kniha je velmi náročná na čtení, člověk se musí soustředit na každé slovo zvlášť, aby příběh skutečně pochopil. Je to ale zlato na papíře a je asi nejkvalitnější (a nejhmotnější)kniha, jakou jsem kdy četla.
Přidat komentář

Cudná miss

14. října 2010 v 19:45 | Wera
Mystick
Přidat komentář

Macbeth - čtenářský deník

26. září 2010 v 11:53 | Wera
MACBETH - Čtenářský deník Příběh začíná bitvou krále Ducana a skotských velmožů. Nejlepší generál krále Ducana,Makbeht,vojska porazí. Když se Macbeth vrací se svým přítelem Banquem domů,potkají tři čarodějnice. Čarodějnice předpovědí Macbethovi že bude králem . Doma vše oznámí jeho manželce která okamžitě začne plánovat vraždu krále Ducana. Opijí jeho pomocníky, krále ve spánku zabijí a pomocníkům dají na ruce jeho krev. Malcolm,syn krále se bojí o svůj život a uteče do anglie. Králem se stane Mackbeht ae jeho přítel Banquo si myslí,že právě Macbeth zavraždil minulého krále. Macbeht tedy pošle dva vrahy aby zabili Banqua a jeho syna Flance,ovšem Flance uteče. Mackbeth se začne bát a zajde za čarodějnicemi pro další věštbu,ty mu řeknou že žádný matky syn ho nemůže zabít a že dokud nebude Birnamský les chodit,nezemře. Mackbethovi se uleví. Macduff zjistí že jeho rodinu nechal zabít Mackbeth a chce ho osobně zabít. Lady Mackbethová onemocní a zemře. Vojáci se zakryjí větvemi z lesa, a postupují k hradu. Mackbeth začne mít strach a když k němu přijde Mackduff s tím,že jeho matka zemřela při porodu a on byl z ní vyjmut císařským řezem, nechá se zabít. Ve skotsku je mír a králem se stál Malcolm.
Přidat komentář

Jarní bouřka v posteli

26. září 2010 v 11:50 | Wera
Uslyšel cvaknutí dveří a ucítil známou vůni kokosového mléka. Přišla k němu. "Nesnáším bouřky," řekla Elza. "Já taky," souhlasil Robert. S dalším hromem se k němu přitiskla. Miloval kokos, miloval ji. Začal ji opatrně svlékat, jako by se bál, aby se nerozplynula. Začala ho jemně líbat, jako by se bála, aby ho nevyplašila. Blesk osvítil jejich nahá těla. Blesk je spojil dohromady. Jejich kůže sváděly k dotyku. V hromu zanikl výkřik. V posteli leží pár, objímá se. Jako nebe a peklo, sever a jih, den a noc…Společně sdíleli lože, společně sdíleli strach, lásku. "Miluji bouřky," řekl Robert. Elza přikývla: "Já taky."
Přidat komentář

Noci s nepřítelem

26. září 2010 v 11:47 | Wera
Prásknutí a tříštění skla. Otevřeš oči a mžouráš do temnoty pokoje. Spustíš bosá chodidla na studenou dlažbu a rozespalým krokem jdeš k oknu. Slyšíš můj hlas, který tě vábí jako nejsladší med. Našeptávám ti lichotky a slůvka omamující mysl. Usmíváš se, pak však vyjekneš, když ti střep prořízne nohu. Bolest se ti rozlije tělem, píchá a spaluje tě. Už jen krůček. Pozvi mne dál, přivítej mne ve svém objetí. Ta temnota kolem tebe je jen klam. V mém smrtelném polibku neucítíš chlad, neuvidíš tmu a nepocítíš bolest. Čeká tě jen slast. Pozvi mne do svého náručí. Já tu čekám na tvůj šepot. Má slova ti zní v hlavě jako šumění moře. Pozvedáš oči a usmíváš se. Rozevřeš náruč a čekáš na mé pevné sevření. Pohladím tě po zlatých vlasech a skloním se k polibku. Taješ mi v rukou jako led pod poledním sluncem. Rty sjedu níž, na tu bouřlivě pulzující řeku života, která mě volá. Dva hroty, ostré jak jehly, protrhnou tvou kůži. Vyjekneš a vzpíráš se. Ne má drahá, už jsi má.

Syriana
Přidat komentář

Kam dál